Season 1
1. S1E01 Pilot
"Naříkající žena"
Nejslavnější legendou o Dámě v bílém je mexický příběh o naříkající ženě - La Llorona. Příběh se odehrává již velmi dávno a vypráví o indiánské princezně Doně Lusii de Loveros, která se zamilovala do udatného Mexičana Dona Montescarlose. Princezna ho velmi milovala a měli spolu dvě děti. Montescarlos si však princeznu nechtěl vzít za ženu. Nakonec ji opustil a oženil se s jinou ženou. Dona se velmi naštvala a ve vzteku pobodala jejich dvě děti. Úřady ji později našli jak se potuluje u cesty. Byla celá promočená a její šaty byly zašpiněné od krve. Byla obviněna z vraždy dvou dětí a následně ji poslali na šibenici. Od té doby se říká, že duch La Llorona se potuluje po krajině v zakrvácených šatech a naříká za zavražděné děti. Jestliže narazí na jakékoliv dítě, unese ho do svého světa.
2. S1E02 Wendigo
"Wendigo"
Wendigo je tvor, který žije v lesích a stepích v Severní Minnesotě v Kanadě. S Wendigem se nejčastěji setkávají lovci a turisti v tamních temných lesích. Jeho popis se ve většině legend shoduje: neuvěřitelně vyhublé tělo, zářící oči, dlouhé zažloutlé tesáky, přes patnáct stop vysoký a jeho pokožka je zbarvena dožluta. Duch má prý nenasytnou chuť na lidské maso, což má za následek záhadné zmizení obyvatel kolem lesa. Říká se, že dříve byl Wendigo indiánem, turistou, nebo lovcem. Indiáni z této oblasti nazývají tvora různě jako třeba: Witigo, Witiko, Wee-tee-go. Všechny ovšem v překladu znamenají "zlý démon, který se živý lidmi". Rodilý Američané tvrdí, že Wendigo býval člověkem, který se postupně mění ve stvůru, protože je prokletý. Jedna legenda říká, že pokud se člověk začne živit lidským masem stane se Wendigem. Prý se tak stalo, když během jedné kruté zimy uvízla skupinka kamarádů v lese odříznuti od jídla. Jeden z nich se rozhodl zabít ostatní, aby sám přežil. Kultury po celém světě věří, že pokud se začne člověk živit lidským masem získá různé schopnosti jako například rychlost, sílu a nesmrtelnost. Pokud se, ale živíte lidským masem déle než rok, přestáváte být lidskou bytostí a začínáte být stále hladovější. Jiná verze legendy praví, že když někdo uvidí Wendiga znamená to, že někdo z veřejnosti umře. Wendigo byl prý několikrát viděn blízko města Rosesu v Severní Minnesotě a vždy poté někdo nečekaně umřel. Avšak tato verze nebyla nikdy potvrzena a nebere se příliš vážně.
3. S1E03 Dead in the Water
"Utopený chlapec z Hawaie"
Vesnička Ola'a, která se nachází na Big Islandu na Hawaii má klidnou komunitu. V roce 1947 si ale malé děti ze sousedství hráli na břehu místního jezera, když v tom jedno z nich spadlo a zmizelo pod hladinou. Chlapec, který se jmenoval Tanaka se již nevynořil. Jeho kamarádi běželi hledat pomoc. Když přišli potápěči a potopili se pod hladinu, byli šokováni tím co viděli. Mrtví chlapec seděl na dně jezera na kameni a ruce měl opřené v bok. Jeho oči i ústa byla otevřená. Jeho tělo se kymácelo ze strany na stranu podél proudu. Vypadalo to, jako kdyby čekal na smrt. Potápěči vytáhli chlapce na břeh, a každý člověk ve vesnici si lámal hlavu s tímto zvláštním a tragickým neštěstím. Utonutý chlapec, ale na sebe nedá zapomenout. Lidé kteří plavali v jezeře říkají, že měli pocit jakoby je něco tahalo. Legenda říká, že duch chlapce je pořád v temných vodách v jezeře a pokouší se stáhnout nic netušící oběti do jeho vodního hrobu. Lidé říkají, že o některých nocích slyšeli dětský pláč, který jakoby vystupoval z jezera. Zpočátku někteří lidé věřili tomu, že zvuk vydává vítr jak fouká přes jejich pole. Většina starších lidí, ale věří že je to pláč malého chlapce Tanaka, který je promočený a opuštěný na dně jezera. Jeho duše tak volá o pomoc a vysvobození. Prý chce nalákat ostatní duchy k němu, aby ho vzali do jiného světa. Myslíte si, že pláč je jen jak chlapec volá o pomoc? Najde utonutý chlapec klid a mír?
4. S1E04 Phantom Traveler
"Fantóm Cestovatel"
antómové cestování jsou duchové lidí a někdy i zvířat. Tito cestovatelé jsou známí tím, že preferují určitou část cesty, nebo dopravní prostředek. Existují zprávy o fantómech na silnicích, v lodích, v letadle, ve vlaku a na zastávkách. Někteří fantómové se dokonce objevují jako stopaři na opuštěných cestách. Fantómové preferují určité lokality, či dopravní prostředek kvůli nešťastným tragédiím, které jsou s nimi spjaté. Nejstarší zprávy o těchto fantómech pochází z Evropy a Ruska z doby kolem roku 1600. Někteří lidé věří, že existují dodnes. Všechny zprávy o fantómech, ale mají jednu společnou věc. Tak jako se můžou znenadání někde objevit, stejně tak můžou rychle zmizet.
Let č.401
Let č.401 patřil pod východní leteckou společnost Tri-Star Jetliner. V prosinci roku 1972 se, ale stala nešťastná tragédie a letadlo se zřítilo do močálů na Floridě. Říká se, že letecká společnost využila některé časti ze zříceného letadla do svých nových letadel. Od té doby se povídá, že pilot letadla (Bob Loft) a copilot (Don Repo), navštěvovali tyto dopravní lety společnosti. Mnozí pasažéři oznámili, že je v letadle viděli, a že vypadali jako živí. Na druhé straně zase někteří lidé prý duchy vyfotili, i když je v letadle neviděli!
5. S1E05 Bloody Mary
"Krvavá Mary"
Kdo vlastně krvavá Máry byla a je? Na tuto otázku není lehké odpovědět, protože se vypráví asi 50 různých příběhů. Jeden příběh tvrdí, že Bloody Mary je čarodějnice. Jiný zase, že se jedná o znetvořenou nevěstu. Bloody Mary se, ale nazývá i jinými jmény: Bloody Bones, Hell Mary, Mary Worthington, nebo třeba Mary Jane. Některé legendy dokonce tvrdí, že se jedná o Pannu Mariu. Naopak některé zase, že se jedná o Satanovu sestru, dceru, nebo ženu! I rituální obřady, které vyvolají Bloody Mary se liší. Avšak nejběžnější elementy v obřadech jsou: zrcadlo, temná místnost a opakování jistého zaříkadla. Některé verze říkají, že Mary jde vyvolat pouze v určitý den. Jiné verze popisují, že se na zrcadlo musí kapat voda, nebo že musíte například držet v ruce nůž atd. Některé legendy zase říkají, že Bloody Mary se snažíte vyvolat pokaždé, když procházíte ve tmě kolem zrcadla, ať už chcete nebo ne. Nicméně ve většině legendách se musí provést obřad. Vedle zrcadla musí také vyvolávat určité zaříkadlo. A ani tyto zaříkadla se neshodují... Je mnoho verzí jaké zaříkadlo se má použít. Např. Bloody Mary, Věřím v Mary Worth, Bloody Mary mám tvé dítě, nebo modlitba Otčenáš odříkaná pozpátku... Některé obřady také často zahrnují sezení v kruhu, držení se za ruce a mnoho zapálených svíček.
6. S1E06 Skin
"Měňavec"
Jedná se o přetváření osoby v jinou formu, nebo v jinou osobu. Konkrétně se jedná o změnu lidského těla ve zvířecí, nebo změnu vzhledu osoby v jinou osobu. Každá kultura má své Měňavce. Existuje mnoho legend o tvorech, kteří se mohou transformovat do zvířat, nebo jiných lidí. Ale nejenom to, podle legend existují také zvířata, které se mohou měnit.
Vulcan Mind-meld
Vulcan Mind-meld je termín ze seriálu Star Trek. Procedura Mind-meld neboli mysl-splyne zahrnuje, kromě transformace těla také, sdílení myšlenek, zkušeností, vzpomínek a znalost s dalšími jedinci. V seriálu Star Trek se mohl vykonat mind-melds s většinou mimozemských druhů a také i s lidmi.
Dvojník
Dvojník (wraiths) je Skotské slovo, které bylo poprvé užito v Anglii v roce 1513. Dvojník je podle legendy zjevení ducha, nebo také vize. Zjevení takového ducha, znamená, že osoba brzy zemře. Dvojník je k nerozeznání od skutečné osoby a může i tak působit.
7. S1E07 Hook Man
"Muž s hákem"
Legenda o muži s hákem se rozšířila v USA v 50. letech minulého století. Existuje v mnoha variací, ale základní příběh je stejný. Mladík bere svoji přítelkyni na schůzku. Zatímco sedí v autě, v rádiu slyší zprávu, že z blízkého blázince uprchl nebezpečný vrah, který má místo pravé ruky hák. Dívka je vystrašená a chce domů, obzvláště potom, co uslyší z venčí divný zvuk. Chlapec se ji snaží přesvědčit, aby zůstala, ale nakonec ji přece jen odveze domů. Když zastaví před jejím domem, dívka vystoupí a začne hystericky křičet. Mladík tedy vystoupí také a uvidí zkrvavený hák zabodnutý do střecha auta (v některých verzích hák nevězí ve střeše, ale v přeních dveřích na straně dívky).
Mrtvý přítel
Legenda o mrtvém příteli se v mnoha rysech podobá legendě o muži s hákem. V USA se objevila v 60. letech minulého století. Chlapec stejně jako v předešlé legendě vezme dívku na rande, oba opět slyší varování v rádiu i podivné zvuky z venčí, ale tentokrát mladík vystoupí z auta. Dívka zůstává uvnitř a po nějaké době slyší škrábání na střeše auta. Podle některých verzích zůstává nevyděšená dívka v autě až do rána, kdy přijede policie, podle jiných nakonec přece jen vystoupí a vidí mrtvého přítele pověšeného za nohy na stromě nad střechou auta. Chlapcovo tělo se kývá ve větru a jeho nehty škrábou o střechu auta. K tomuto příběhu existuje také evropská verze, podle které, když dívka vystoupí, uvidí na střeše auta sedět muže se zkrvavenou sekerou v jedné ruce a chlapcovu hlavu ve druhé.
Buď ráda, že sis nerozsvítila
Jakou si variací k legendě o muži s hákem je vyprávění o dvou spolubydlících (obvykle se jedná o dívky). Jedna z nich se vrátí pozdě večer a najde všechna světla v bytě zhasnutá. Předpokládá, že spolubydlící už spí a protože ji nechce budit, tak nerozsvítí a jede si lehnout. Když se druhý den ráno vzbudí, najde svoji spolubydlící brutálně zavražděnou a nad jejím tělem je na stěně krví napsáno: "Buď ráda, že sis nerozsvítila."
8. S1E08 Bugs
Nadpřirozená hejna
Hejna brouků byla odjakživa spojována s nadpřirozenem. Jeden takový příběh vypráví o mouchách, které v obklopili okna domu v Amityville na celých 28 dní.
V Bibli hejno kobylek představuje osmou pohromu, kterou Bůh seslal na Egypt. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni nad egyptskou zemi ruku, aby přilétly na egyptskou zemi kobylky a sežraly všechny byliny země, všechno, co zůstalo po krupobití." Mojžíš tedy vztáhl nad egyptskou zemi hůl a Hospodin přihnal na zemi východní vítr. Ten vál po celý den a celou noc. Když nastalo jitro, přinesl východní vítr kobylky. Kobylky přilétly na celou egyptskou zemi a spustily se na celé území Egypta v takovém množství, že tolik kobylek nebylo nikdy předtím ani potom. Přikryly povrch celé země, až se na zemi zatmělo, a sežraly všechny byliny na zemi i všechno ovoce na stromech, co zbylo po krupobití. Na stromech a na polních bylinách po celé egyptské zemi nezbylo nic zeleného.
V Novém zákoně ve Zjeveni Janově představují kobylky se škorpióními ocasy a lidskými tvářemi pětiměsíční utrpení seslané na nevěřící za zvuku trouby pátého anděla.
"Zatroubil pátý anděl. A viděl jsem, jak hvězdě, která spadla z nebe na zem, byl dán klíč od jícnu propasti; otevřela jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší. Z dýmu se vyrojily kobylky na zem; byla jim dána moc, jakou mají pozemští škorpióni. Dostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem, kteří nejsou označeni Boží pečetí na čele. Ale nebyla jim dána moc, aby lidi zabíjely, nýbrž aby je po pět měsíců trýznily; byla to trýzeň, jako když škorpión bodne člověka. V ty dny budou lidé hledat smrt, ale nenajdou ji, budou si přát zemřít, ale smrt se jim vyhne. Ty kobylky vypadaly jako vyzbrojená válečná jízda; na hlavách měly něco jako zlaté věnce, tvář měly jako lidé, hřívu jako vlasy žen, ale zuby měly jako lvi. Měly jakoby železné pancíře a jejich křídla hřmotila, jako když množství spřežení se řítí do boje. A měly ocasy jako škorpióni a v nich žihadla, aby jimi trýznily lidi po pět měsíců."
Kmen Euchee
Okolo roku 1700 se indiánský kmen Euchee přestěhoval do Walton County a žil směrem na západ od řeky Choctawhatchee. Brzy na toto území přišli skotští osadníci a s kmenem Euchee se spřátelili. Významný náčelník kmene Timpoochee Kinnard (nazývaný také Sam Story) byl dobrým přítelem plukovníka Neilla McLennana, jednoho ze skotských osadníků. Po roce 1832 začali do oblasti přicházet další bílí osadníci, kteří bezohledně lovili zvěř a vypalovali lesy. Oba Sam Story i McLennan se rozhodli odejít na lepší místo. Náčelník poslal své syny, aby prozkoumali zem na východě, zatímco McLennan se vypravil lodí na západ (právě po něm byl později pojmenován Texaský okres McLennan County). Náčelník Sam Story zemřel těsně před tím, než se jeho kmen přestěhoval a byl pochován při ústí řeky Choctawhatchee do zátoky Bruce. Po třech týdnech smutku se asi 500 Eucheesů vydalo směrem na východ a pak už o nich nikdo neslyšel. Předpokládá se, že nakonec splynuli s jihofloridskými indiány.
Psychické spojení se zvířaty
Nagualismus je psychické (astrální) a následně i fyzické spojení člověka s určitým zvířetem. Jinými slovy je to psychická identifikace člověka s myslí zvířete. Nejčastěji se toto vyskytuje v šamanismu. Šaman má jako totem určité zvíře a je schopen určitými metodami natolik se s ním identifikovat, že dojde nejen k astrální, ale i fyzické proměně.
Telepatie
Telepatie je slovo řeckého původu (tele – vzdálenost, vzdálený, pathia – cítění) a znamená přenos myšlenek bez účasti známých smyslových orgánů, na prakticky libovolnou vzdálenost od osob umístěných v sousedních místnostech po přenos na jiný kontinent. Patří do skupiny jevů, kterou se zabývá psychotronika.
Živli
Podle mystiky a mytologie jsou živly tvorové (většinou duchové) skládající se ze vzduchu, země, ohně a vody. Živly mezi sebou navzájem udržují rovnováhu: voda uhasí oheň, oheň vyvaří vodu, zem obsahuje vzduch, vzduch narušuje zem. Jednotlivý tvorové příslušných živlů podle středověkého lékaře Paracelse:
Duchové hor a země se většinou nazývají gnómové (někdy také pygmejové). Dokáží procházet horninami a stavějí si v nich příbytky. Skrze zemi vidí a nepotřebují vzduch, protože dýchají minerály. Stejně jako ostatní bytosti nepijí vodu, neboť žízeň je přirozená pouze lidem. Jsou to asi dvě pídě vysocí skřítci, zámožní, hlídající jednak poklady, jednak ložiska vzácných kovů. Nejspíš mají vlastní ekonomiku, protože si razí mince, které někdy nadělují lidem. Nemají v oblibě slunce a raději před ním prchají zpět do kamene.
Paracelsovo jméno pro bytosti vzduchu zní sylfové. Někdy také sylfidy, to podle pohlaví, respektive vzhledu. Jsou nám svým způsobem nejbližší, neboť dýchají vzduch, jsou hrubší a nevlídnější než ostatní bytosti. Je to vlastnost příslušná všem bytostem povětří; zatímco s gnómy se lidé nesetkávali příliš často a mají je vzhledem k jejich filantropii docela rádi, se vzdušnými bytostmi byli v kontaktu odjakživa, vítr, bouře a krupobití naučilo národy celého světa mít se v tomto případě na pozoru.
Nazývejme je jak chceme, třeba undinami, říká Paracelsus o vodních démonech. Někdy bývají označovány jako nymfy, což je pozůstatek antického dědictví. I když jsou vodní bytosti obojího pohlaví, většinou se v legendách hovoří o vodních dámách, zmiňují se případy jejich manželství s lidmi, do nichž undiny (v touze po duši, neboť jen touto cestou mohou elementární bytosti získat duši) často vstupují. Paracelsus připomíná příběh Meluzíny, stejně jako množství obdobných evropských legend. Potomci z takového svazku jsou samozřejmě po otci. Podle Paracelsuse patří mezi undiny i sirény a mořští mniši. Lze mezi ně zřejmě zařadit slovanské víly a rusalky, středomořské najády a obdobné bytosti německé či z Francie. Také undiny hlídají poklady skryté pod hladinou.
Zatímco jejich obojživelné jmenovce najdeme v blízkosti vody, za mytologickými salamandry musíme cestovat ke kapalině naprosto odlišného složení. Salamandři, bytosti ohně, totiž žijí ve vulkánech, proto se jim také někdy i vulkáni říká. Dýchají oheň, jsou dlouzí, štíhlí a hubení. Obvykle jsou popisování jako dráčci. Paracelsus za jejich bydliště považuje sicilskou Etnu, většinou se ovšem předpokládá, že žijí v jakémkoliv ohni. Stejně jako gnómové, i salamandři znají skrytou přítomnost i budoucnost.
9. S1E09 Jurney Home
"Strašidelné domy"
Na světě je mnoho různých domů, o kterých se říká, že v nich straší. Ať už se jedná o zříceniny hradu, či předměstské domy, výsledek je vždy stejný. Takovéto domy mohou být obydlovány duchy, upíry, čarodějkami, poltergeisty, nebo dokonce démony. Mnoho lidí zaznamenává na takovýchto místech fyzické změny. Mají pocit, že v domě nejsou samy a slyší záhadné zvuky. Od dob poltergeistů se v takovýchto domech vyskytuje mnoho zvláštností. Typickým příkladem jsou právě nevysvětlitelné zvuky a posouvající se předměty. Klíčovým rysem domů jsou většinou vraždy, které se v domech uskutečnily a duchové tak v něm zůstali. Pokud se podíváme do historie tak první zápisy o nevysvětlitelných jevech spadají již do starého Egypta. Právě tam byly poprvé zaznamenány zvuky bušení, chození a klepání. Věci v místnostech byly pokaždé různě zpřeházené. Na postelích lidé zaznamenávali otřesy a v některých případech i to, že se postel vznášela ve vzduchu! Poltergeiti nemusejí, ale být spjati pouze s domy. Někteří duchové mohou být spoutáni pouze s jednotlivými osobami...
10. S1E10 Asylum
"Státní nemocnice ve Philadelphii"
Při příchodu do tohoto blázince můžete vidět hromadu sutí, praskající strop a znesvěcené zdi. Podlaha je pokryta rozbitým sklem ze dveří a oken. Všechny dveře jsou buď otevřené, nebo rozbité a leží na zemi. Okna, kterými kdysi prosvítalo světlo jsou zabedněna a pod vámi jsou temné tunely, které spojují budovy. Vítáme vás ve Státní nemocnici ve Philadelphii, domovu satanistů a nebezpečných bezdomovců. Tento blázinec obklopuje mnoho pověr. Někteří lidé tvrdí, že blázinec nyní užívají různé sekty pro své obřadní rituály. Jiní lidé tvrdí, že se v blázinci konají shromáždění satanistů, kteří obětují nějaké zvíře. Ovšem pro některé je prý blázinec místem, kde se vyskytují duchové, démoni a všelijaké nadpřirozené aktivity.
11. S1E11 Scarecrow
"Bohové"
Pohanští bohové
Pohanští bohové jsou uctíváni jako personifikace nějakého vesmírného aspektu. Lidé si je obvykle představují jako "nadpřirozené" bytosti, které disponují mocnými silami a proto je uctívají a respektují. Mohou nabývat mnoha podob, ale nejčastěji jsou vyobrazováni jako lidé nebo zvířata. Těmto bohům bývají připisovány nevysvětlitelné úkazy jako třeba blesk, záplavy, bouře nebo zázraky. Některá božstva mohou určovat lidský osud, jiná jsou tvůrci lidského zákona a morálky nebo vystupují jako poslední soudci lidských činů.
Severská mytologie
Vikingové si představovali své bohy jako drsné a násilné bytosti. Z pohledu lidí se bohové vzájemně velmi odlišovali a často mezi sebou vedli spory. Narozdíl od jiných národů Vikingové věřili, že bohové jsou smrtelní, a že jsou neustále ohrožováni, a to především obry, kteří existovali dříve, než samotní bohové. Vikingové měli jasnou představu o vzniku světa. Svět byl stvořen z těla obra Ymira. Ymirova lebka, představující nebe, je držena 4 trpaslíky. Uvnitř je slunce a měsíc. Centrem světa je strom Askur Yggdrasils, jehož koruna dosahuje až nad nebesa. Strom má 3 kořeny, z nichž každý leží v jedné studni. První studna se nachází v zemi obrů Joetunheimar, druhá daleko na severu v zemi věčného chladu Niflheimar a třetí studna je na Asgardu. Většina Vikingů znala hlavního boha Odina, zvaného Alfoethur (Otec všech), ze kterého vzešli ostatní bohové, kterým však nevládl. Nelze přesně stanovit hierarchii božstva, pouze se ví o jejich dělení na dvě, z počátku znepřátelené, skupiny Aesir a Vanir.
Vanové
Pokolení Vaniru - Vanové - jsou starší než pokolení Aesiru - Ásové. Vanové jsou spíše bohové vod, země, plodnosti a magie seidhu, Ásové mají na starosti právo, války, vědomosti, literaturu a magii run. Vanové byly zcela nepochybně významnými bohy, když šlo o praktické zájmy severského náboženství. Bděli nad tím, aby společnost prosperovala jak v zemědělství, tak i v obchodu. Nepřekvapí tedy, že právě Vanové byly vyvolenými bohy, jimž se nosily oběti. Tyto ryze praktické zájmy však způsobily, že se o této hlavní skupině bohů dochovalo poměrně málo informací. Pro nastupující křesťanství se stali Vanové nebezpeční. Ovlivňovali totiž každodenní běh života a lid je chtěl uctívat i nadále. Pro křesťany bylo proto co nejdůležitější zajistit, aby byli bohové venkova a moře potlačeni, jejich mytologie zapomenuta nebo nahrazena křesťanskými ekvivalenty.
Američtí bohové
Američtí bohové (v orig. American Gods) je román Neila Gaimana, spadající do žánru tzv. městské fantasy. V češtině vyšel román poprvé v tomtéž roce jako originál, to jest v roce 2001, v překladu Ladislavy Vojtkové. Příběh je založen na myšlence, že bohové jsou hmatatelné bytosti, které existují díky víře lidí, a žijí všude tam, kde věřící. Když se věřící odstěhují na jiný kontinent, na novém místě díky jejich touhám a představám vzniknou další verze jejich starých božstev. V Americe jakožto několikrát kolonizované zemi přistěhovalců tak vedle sebe žije řada bohů z různých kultur (keltské, egyptské, skandinávské, indické aj.).
12. S1E12 Faith
Smrtka
Smrt a posmrtný život bývá důležitou (často i klíčovou) součástí mytologií. V řadě z nich se vyskytuje Smrt jako bytost či osoba - bůh, anděl či jiná antropomorfní personifikace. Nejčastěji se jedná o kostlivce s kosou.
V řecké mytologii je Thanatos (latinsky Mors, česky Smrt) bůh smrti a sama smrt. Byl znázorňován jako mladý muž s černými křídly a zhaslou nebo zhasínající pochodní. Přicházel si pro smrtelníky, když vypršel jejich čas určený osudem, a odnášel je do podsvětí, kde je odevzdával Hádovi. Dvakrát se povedlo smrtelníkům na Thanata vyzrát. Jednou se Héraklés ukryl za hrobku, kde měla být pohřbena Alkéstis, a když si pro ni Thanatos přišel, v urputném zápase ho přemohl a vymohl si na něm slib, že vrátí Alkéstidě život. Podruhé ho oklamal Sisyfos, který dokonce osvobodil na přechodnou dobu lidstvo od břemene smrti.
Ve francouzské mytologii se smrtka nazývá Ankou a je popisována jako vysoký muž v klobouku s širokým okrajem a dlouhém kabátě. Ve svém starém voze taženém čtyřmi vraníky projíždí noční krajinou a sbírá duše mrtvých. Podle některých pověstí má jako společníky dva kostlivce, kteří kráčejí za vozem a nakládají na něj duše.
V hindské mytologii se bůh smrti a soudce zemřelých nazývá Jama. Jezdí na černém buvolu a mezi jeho atributy patří laso a kyj. Když je Kršna uctíván jako ztělesnění vesmíru, jeho špičáky symbolizují Jamu.
V slovanské mytologii bývá bohyně smrti označována jako Morana, Mora, Morena nebo Mařena. Zosobňuje zimu, na jaře končí její vláda a proto se topí nebo bije. Není možné ji však považovat čistě za bohyni smrti nebo za nějakou ohyzdnou stařenu. Je prý velmi krásná.
Podle severské mytologie je bohem smrti Ódin. Není to ovšem jeho jediná funkce, bývá označován jako praotec, otec zabitých, bůh viselců, zajatců, nákladních lodí, války, básníků a bouře. Valkýry mu přinášejí duše padlých bojovníků do Valhaly. Společnost mu dělají dva havrani Hugin a Munin a dva vlci Gerim (chtivý) a Frekim (žravý).
V islámské mytologii se anděl smrti Azrael stará o to, aby duše po smrti opustila tělo a také o to, aby se po uložení ostatků do hrobu vrátila zpět. "Člověk" tak může čekat na výslech anděly Mynkorem a Nakirem. Téma výslechu je zřejmé - ptají se dotyčného, zda věří v jednoho boha, zda věří, že Muhammad je jeho prorok a jaké skutky vykonal za svého života. Odpovědi se zapisují do zvláštní knihy - to aby se na dotyčného vše vědělo v den posledního soudu. Jestliže odpovědi jsou takové, jaké vyžaduje islám, pak duše pokojně vyletí z úst zemřelého. Jestliže jsou odpovědi nepatřičné, pak tito strašliví andělé vezmou těžké hole a mlátí dotyčného přes hlavu a duši z těla vytrhují velice bolestným způsobem. Hříšná duše je pak anděly zahnána do nitra země, kde čeká na poslední soud.
Raw Head
Tvor, kterého Sam a Dean loví na začátku epizody, je Raw Head. Už podle jména nejde o bytost zrovna příjemnou. Pochází z Irska a je to původem strašidlo "pedagogické". Patří k bogeymanům (domácí strašidla, kterými rodiče straší děti ve stylu: Když budeš zlobit odnese tě ............ vyplňte jméno příslušné bytosti), je chlupatý, s velkýma bledýma očima, někdy straší ve skříni, ale bylo zjištěno, že někde je mu bližší voda. Třeba v Lancashiru či Yorkshiru věren vodnickým tradicím dřepí na dně tůně a stahuje přiblíživší se pod hladinu. Ostatně, už v rodném Irsku rád bydlel v odpadech pod dřezem a topil nezbedy.
Tarotové karty
Taroty (tarocchi, trionfi) jsou nejrozšířenější karty určené k předpovídání budoucnosti. O původu tarotových karet máme ze všech druhů karet snad nejméně informací, což vede k množství dohadů o jejich původu. Přesné informace o tom, kde a kdy se tarotové karty objevily neexistují. Z dostupných pramenů můžeme vyvodit, že tarotové karty se používaly s největší pravděpodobností již před rokem 1408. Zprvu patrně jen tzv. velká arkána, ke které se nejpozději v 80. letech 15. století připojily i karty klasické, tzv. malá arkána.
13. S1E13 Route 666
"Route 666"
Cesta Route 666 má svého sériového zabijáka, který je známý jako “šílený řidič nákladního automobilu”. O vražedném autě se také vypráví legenda, která říká, že auto si vytváří cíl z kolem jdoucích chodců. Policie, která má na starost cestu Route 666, již dlouho zaznamenává dopravní nehody, které končí smrtí. Policie tvrdí, že šílený řidič se schválně dopouští takovýchto odporných vražd. Truck jezdí rychlostí přibližně 130mil za hodinu a pokaždé má nějaké svědky. Jeden člověk, který nehodu přežil vypráví o svém zážitku. Říká, že auto vypadalo, jako kdyby hořelo a přibližovalo se k němu z prostředku silnice. Bylo tak rychlé, že bylo vidět jak od kol odlétávají jiskry a šlehaly plameny.
15. S1E15 The Benders
"Benderovi"
Ve svých počátcích byl Kansas znám pro násilí a krveprolití. Soupeření mezi abolicionisty a otrokáři získalo tomuto území přezdívku Krvavý Kansas. Tato situace se nezlepšila dokonce ani po zrušení otroctví. Obzvláště jihovýchodní Kansas byl znám jako drsný kraj. Ovšem jeden případ v kansaské historii předčí ostatní svoji ohavností a krvavostí. Je to příběh záhadné vraždící rodiny Benderových z Cherryvale.
Rodina Benderových (rodiče, syn a dcera) pocházející z Německa a kolem roku 1870 usídlila severovýchodně od města Cherryvale v Kansasu. Postavili si malý hostinec, ve kterém poskytovali jídlo a přístřeší cestujícím. S velkým počtem osadníků, kteří v těch dobách projížděli kolem, byl tento podnik poměrně lukrativní. Ale to zřejmě Benderovým nestačilo. Rozhodli se své příjmy vylepšit skutečně zákeřným způsobem.
Když cestující vstoupil do jejich domu, usadili ho u jídelního stolu a zatahli záclony. Zatímco nic netušící cestovatel byl zabrán do rozhovoru s mladou a atraktivní Kate Benderovou, byl zákeřně omráčen ze zadu kladivem jedním z mužských členů rodiny. Poté, co nebožákovi Benderovi sebrali všechny jeho peníze a majetek, prořízli mu hrdlo a jeho tělo hodili padacími dveřmi do úkrytu pod domem. Později v noci ho pak zakopali v sadě. Bendersovi začali také okrádat měšťany s Cherryvilea. Kate Benderová vyvěsila po městě plakáty, na kterých tvrdila, že je profesorka Katie Benderová a že dokáže vyléčit slepotu, hluchotu a další neduhy. Také o sobě rozhlašovala, že má schopnost komunikovat s mrtvými. Její klienty pak Benderovi napadali obvyklým způsobem. Celkem Benderovi zavraždili 11 lidí, včetně George Lochnera a jeho dcery, kterou pohřbili zaživa se zmrzačenou mrtvolou jejího otce.
Poté, co v roce 1873 zmizel místní doktor a podezření padlo na Benderovi, vydala se je zatknout skupina dobrovolníků. Ovšem Benderovi očividně stihli krčmu opustit a nikdy nebyli nalezeni.
V letech 1909 a 1910 se dva muži, Downer a Harker, kteří patřili k oné skupině dobrovolníků, na smrtelné posteli přiznali, že Benderovi zavraždili tak příšerným způsobem, že všichni pronásledovatelé složili přísahu, že o svém činu nikdy nepromluví. Zmrzačená těla pak naházeli do studny.
16. S1E16 Shadows
"Neviditelný zabiják"
Zoroastrismus
Zoroastrismus či zarathuštrismus je monoteistická a dualistická náboženská soustava, vytvořená prorokem Zarathruštrou. Doba vzniku zoroastrismu je sporná, stejně jako je sporné, kdy žil historický Zarathuštra. Ještě donedávna se předpokládalo, že to byki kolem roku 600 př. n. l. na území střední Asie, avšak filologický rozbor nejstarších posvátných textů ukazuje, že počátky nauky sahají snad až do druhého tisíciletí př. n. l. To činí ze zoroastrismu jedno z nejstarších monoteistických náboženství světa. Zoroastrismus se nejúspěšněji ujal v Íránu a v některých částech Afghánistánu. Tato území obývali Protoíránci, kteří tu zůstali při přesunu kmenů do Indie. O jejich původním náboženství se nezachovalo mnoho poznatků, ale z podobností védského náboženství se zoroastrismem lze usuzovat, že védy i zoroastrismus čerpají ze stejného pramene. Do zoroastrismu pronikají jména některých původních božstev, jen zde sehrávají jinou úlohu.
Ahura Mazda
Ve své koncepci nejvyšší bytosti se Zarathuštra střetl s problémem jak vysvětlit zlo na světě. Ahura Mazda jako nejvyšší dobro, spravedlivý a moudrý Bůh, nemohl být původcem zla. Podle Zarathuštrových představ stvořil Ahura Mazda na počátku dvě bytosti, dvojčata Spenta Mainju a Angra Mainju, které byly plodem jeho mysli. Spenta Mainju se rozhodl konat dobro, stal se Ahura Mazdovým duchem (obdobu najdeme v křesťanství v podobě Ducha svatého), zatímco Angra Mainju se vyvinul v představitele a původce zla. Ne proto, že by jeho povaha byla zlá, ale proto, že si sám zvolil takovou cestu. Spenta Mainju a Angra Mainju jsou dvě síly, které spolu neustále zápasí. Je však nutné je chápat v jejich celistvosti, nemohou existovat odděleně. Představují světlo a tmu, den a noc. Tento dualismus způsobuje, že se na světě stále objevují nové pozitivní i negativní síly, které stojí buď na straně Spenta Mainju, anebo Angra Mainju a navzájem spolu bojují. Dobří duchové jsou souborně nazýváni améša spentové (svatí nesmrtelní) a zosobňují Ahura Mazdovy vlastnosti. Po boku Angra Mainju vystupují daevové (démoni). Zarathuštra nabádá lidi, aby se rozhodli konat dobro. Pokud činí nepravosti, spolupracují s Angra Mainjou a opakují jeho volbu. Důležitým momentem je v zoroastrismu právě možnost, dokonce nutnost svobodné volby. Člověku se tak dostává morální zodpovědnosti za jeho činy.
Avesta
Avesta je hlavní sbírka náboženských textů zoroastrismu, psaná v avestském jazyce. Podle dnešních názorů patří dochované části kánonu chronologicky do různých dob a velmi dlouho byly tradovány jen ústně. Nejstarší části Avesty vznikaly snad kolem roku 1000 př.n.l. Bližší datování, které úzce souvisí s problémy určení doby, kdy žil a působil tvůrce zoroastrismu Zarathuštra, je stále velmi sporné. Dnes známý text Avesty vychází z pramenů zapsaných za Sásanovců (tehdy bylo k tomuto účelu sestaveno i písmo).
Daeva
Daev je společným označením pro všechny zlé duchy, tvory patřící k Ahrimanovi (Angra Mainjuovi), s nimiž vede proti Ormazdovi (Spenta Mainjuovi) a říši světla stálý boj, jehož hlavním dějištěm je tento svět. Tento boj probíhá od počátku světa a potrvá až do jeho konce, kdy budou daevové konečně zničeni a sám Ahriman s hlavními démony spálen. Při této očistě však shoří celá země, spojí se pak s Ormazdou v říši světla. Hlavou deavů je Ahriman, který nejprve ze sebe stvořil šest daevů, vedle nichž však existuje ještě množství podřízených daevů. Někteří z hlavních daevů stvořili daevy nižší. Ti však již vznikli běžným "lidským" způsobem a jsou proto ženského i mužského rodu. Úkolem daevů je působit na světě zlo, jak fyzické tak morální a svádět k němu lidi všemi možnými způsoby. Veškeré zlo na světě i všichni nečistí tvorové, zvláště pak různý hmyz, jsou považováni za dílo Ahrimanovo a daevů. Jednotlivé druhy zla mají přímo i své zvláštní přestavitele v řadách daevů. Všechny druhy nemocí jsou připisovány vlivu daevů a podle názoru Peršanů není nemoc nic jiného než boj nemocného s daevy. Sídlem daevů je duzhaka (perské dúzech = peklo). Mezi nejdůležitější daevy podle Avesty patří: Akumano (zlé smýšlení) - první a nejmocnější po Ahrimanovi, Aesma (Aešmodaeva, Asmodí) - daeva chtivosti, zlosti a pomsty, Astovidhotus - působící násilnou smrť lidí, Araška (Arešk) - démon závisti, Dje - daeva nečistoty a Edžem - daeva závisti spojené s krutostí. K ostatním daevům patří např. ještě Ander (též Andra) - působící starosti a bol srdce a vrhající zatracence do propasti, Apaoša - daeva sucha a neúrody, Buiti (= šotek, též Vihanga) - daeva opilosti, Sauru - svádí krále ke krutosti a lidi k loupeži.
18. S1E18 Something Wicked
"Striga"
Legendy s touhle problematikou spadají až do starověkého Říma. Striga je Albánský upír, který vypadá jako čarodějnice. Je věřící a ve dne na sebe dokáže brát podobu starší ženy. Za své oběti si vybírá mladé nezletilé děti a živí se tzv. Spirou Vitae, což z latinského překladu znamená dech života, nebo podstata života. Striga, ale také způsobuje dospělým různé nemoci, nebo dokonce také smrt. Slovo striga je odvozené z latinského slova Strix (sova), které odkazuje na létající monstra, která útočí v noci. Říká se, že striga se v noci dokáže změnit v můru, mouchu, či včelu. Většinu informací o stvoření zvaném striga známe od muže jménem Edith Durham, který procestoval Albánii a další Balkánské země a napsal dvě práce zabývající se právě tímto tématem.
20. S1E20
"Upíři, Samuel Colt"
Upír
Víra v upíry je rozšířena po celém světě, o což se jednak přičinil Bram Stoker autor Draculy, jednak fakt, že bytosti, živící se lidskou krví, se skutečně po celé planetě vyskytují. Nutno ovšem poznamenat, že v původní podobě jde o kult lykantropický a pravým hrdinou stovek knih a filmů by měl být vlkodlak. Skutečnou pokladnicí etnografických materiálů, týkajících se vampyrismu je Bulharsko. Ne náhodou. Už staroslovanské slovo opir, prozrazuje turecký původ. Druhou indicií je rozšíření původních upírů – od Číny po střední Evropu. A nahlédneme-li do historie, zjistíme, že zcela přesně kopíruje oblast výbojů turkotatarských kmenů. Avarů, Mongolů, Maďarů. A také Bulharů. Ti dorazili na území severně od Řecka – a tady došlo, díky tehdejší politické situaci, k zajímavému úkazu. Zatímco všude jinde byli nájezdníci hrozbou a nebezpečím, Slované v této oblasti nomády přivítali, potřebovali totiž silného spojence, který by jim pomohl proti byzantské rozpínavosti. Bulharským nájezdníkům možnost vytvoření státu přišla vhod. Oba národy záhy splynuly a jeden od druhého přejímal i záležitosti kulturní. I když jedna z verzí o vzniku upírů připomíná, že nomádský zvyk pití koňské krve a patologický strach Evropanů, který nájezdníky provázel, dal dohromady legendy o upírech, pravděpodobnější vysvětlení je opravdu z kulturní oblasti. Turkotatarské národy sebou přinesly změnu pohřebního rituálu – zatímco Slované své mrtvé spalovali, nájezdníci pohřbívali do země. Bulhaři, nyní již slovanský národ, tento rituál převzal. Spolu s ním také mongolský strach ze záhrobí a mrtvých. Později, díky vlivu křesťanství, které pohřeb žehem zavrhovalo také, byla živná půda vampyrismu zajištěna.
Představy o upírech ve středověké Evropě - Upír je zemřelý člověk, jehož tělo se v hrobě nerozkládá. Leží nehybně jako mrtvola, ale oči má otevřeny jako živý člověk. Tělo má teplé a vláčné, rty bývají někdy potřísněny krví. V této podobě vstává upír ze svého hrobu a saje krev živým lidem. Nejraději vychází v noci, za silného měsíčního světla a s oblibou hlasitě vyje. Podle pověstí Malorusů vycházejí upíři z hrobů a vyjí tak děsně, že z toho až Měsíc bledne. Někdy upíři v hrobech za hlasitého mlaskání žvýkají vlastní tělo, rubáš nebo pokrývku. V tomto stavu je prý upír neškodný. Upíra je možno poznat podle typického upířího vzhledu: bývá nápadně bledý, ale jeho oči pod hustým, nad nosem srostlým obočím červeně planou, uši jsou zašpičatělé, zuby oslnivě bílé, rudé pysky přečnívajíc; na rukou má výrazně dlouhé a ostré nehty. Upír vůbec nejí a nepije, kromě teplé krve čerpané přímo z těla oběti. Upír nevrhá stín, neodráží se v zrcadle. Upír se dokáže "dekomponovat" na drobné částečky, což mu umožňuje pronikat komíny, skulinami v oknech a především netěsnostmi v rakvích. V rozporu se svým náměsíčným vzezřením vyniká upír ohromnou silou. Má údajně sílu dvaceti mužů. Upír napadá i zvířata – například krávy – ale ty se upírem nestanou. Upíři se vyznačují prudkým pohlavním pudem, a proto své oběti pohlavně zneužívají. Žena může po takové souloži i otěhotnět a porodit, avšak pouze netopýra, upíra nebo vlkodlaka. V Bulharsku a Rusku bylo rozšířena víra, že upír po smrti často navštěvuje svoji rodinu a má se svou ženou děti, které jsou bez kostí. Bulhaři byli přesvědčeni, že dítěti zplozenému s upírem scházejí nosní chrupavky. Upírem se stávají lidé, kteří byli pokousáni, anebo lidé, kteří byli zaživa čarodějníky, zločinci nebo zemřeli sebevraždou. Jihoslované věřili, že se v upíra může změnit každá mrtvola, když ji překročil pes nebo kočka. Dále se prý upírem stává člověk, který byl jako malé dítě při kojení dvakrát odstaven, nekřtěné dítě nebo člověk, který přišel na tento svět s úplným chrupem. Upír své oběti přepadává nebo přichází na jejich zavolání. Napoprvé ale musí být upír zavolán, potom již může přijít bez pozvání. Aby byl pozván, snaží se upír za každou cenu vyvolat zájem oběti, což mu usnadňuje jeho schopnost proměňovat se v různá zvířata. Klasickou oblastí vampyrismu je Balkán, Polsko a Ukrajina. U Srbů a Chorvatů se vampýři jmenují "vukodlaci", protože věří, že se mohou proměňovat ve vlky.
Upíři v Čechách - O případu upírství v Čechách nám zanechal doklad již kronikář Neplach (1322 - 1368). V roce 1336 zemřel ve vsi Blové nedaleko Kadaně pastýř Myslata. Po pohřbu každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsích, kde děsil lidi. Pokud v noci na někoho pokřikoval, dotyčný do osmi dnů zemřel. Když ho probili kůlem, odvětil jim, že "velmi mě uškodili, davše mi kyj, abych se psům bránil". Vykopali ho, aby ho spálili, avšak nalezli jeho tělo neduté a "mrtvola" příšerně řvala. Naložili ho na vůz a upír v křečích stahoval nohy, jako by byl živý. Nakonec ho položili do ohně a vrazili do něj kůl. Okamžitě se vyřinula krev. Po této proceduře dal konečně pokoj. V Levíně roku 1344 zemřela žena hrnčíře Ducháče Brodka, o které šla za jejího života pověst, že se zabývá čarodějnictvím. Po pohřbu vstávala z hrobu, vrhala se na pocestné a zadávila řadu lidí. Když ji probodli kůlem, tekla z ní krev "jako z hovada živého". Přesto řádila dál, dokud ji neupálili.
Samuel Colt
Samuel Colt se narodil 19. července 1814 na malé farmě ve státě Connecticut. Na myšlenku sestrojit revolver přišel údajně na palubě lodi Corvo, na které se plavil jako šestnáctiletý plavčík. Tvrdí se, že mu tento nápad vnuklo otáčející se lodní kolo. Pravděpodobnější však bude, že se v některém z mnoha přístavů, v nichž Corvo kotvila, setkal buď s křesadlovým revolverem puškaře Colliera z Bostonu, který se odstěhoval do Anglie, kde vyráběl tyto zbraně už v 18. století, nebo křesadlovou konstrukcí londýnského puškaře Dafteho, která je ještě o sto let starší. Tuto úvahu podporuje skutečnost, že obě tyto zbraně měl Colt ve své soukromé sbírce. Colt sám nebyl ani mechanik natož puškař, ale měl velký cit pro obchod zděděný pravděpodobně po svém otci, jenž byl údajně ve své době úspěšným obchodníkem. V roce 1834 se dal dohromady s několika puškaři, udávají se jména John Pearson, Anson Chase a Frederik Hanson, kteří pro něj vyrobili první prototypy perkusních revolverových pistolí a pušek - údajně podle dřevěného modelu, který vyřezal kdysi na palubě Corvo pod dojmem svého náhlého nápadu. Roku 1835 si nechal revolver patentovat v Evropě (v Anglii, Skotsku, Irsku, Francii atp.), protože odtud hrozilo největší nebezpečí konkurence, a 25. února 1836 (patent č. 138) i v Americe. Téhož roku zakládá firmu Patent Arms Manufacturing Company se sídlem v městečku Paterson ve státě New Jersey. Základní jmění činí tehdy závratných 300 000 dolarů, které Colt získal od investorů. Právě zde vznikly první zdokonalené prototypy Pearsonových revolverových pistolí a pušek. Pušek se sice vyrobilo jen několik desítek, přesto si stihly získat dobrou pověst za války na Floridě. I přes tento úspěch musel Samuel Colt roku 1842 vyhlásit bankrot a prodat továrnu se vším zařízením, aby mohl zaplatit věřitelům. Částečně prý za to mohli jeho společníci, ale je fakt, že Coltovi se nepodařilo prorazit s revolverem na širší frontě. Svým způsobem za to mohla také na tehdejší dobu vysoká cena zbraně, vždyť Paterson Colt v krabici, v níž byla ještě souprava na nabíjení, čištění a odlévání kulí, stál celých 28 dolarů za kus. Je jisté, že vyrábět zbraně a úspěšně je prodávat v době míru nebyl úplně ideální obchodní tah. Samuel Colt potřeboval válku stejně, jako válka potřebovala Samuela Colta. A stalo se – po válce o Floridu (s indiány z kmene Seminolů, trvala neuvěřitelných sedm let) přišla válka o Texas. A to byl pro Colta nový začátek. Z války o Floridu měl nového přítele, mladého dobrovolníka jménem Samuel Walker, jehož armádní hvězda stoupala do výšin. Právě Walker se stal Coltovým rádcem a také tím, kdo dokázal pohnout armádní mašinérii k nákupu coltových vylepšených zbraní. Jakmile se začalo bojovat na mexické hranici, byl Samuel Walker jmenován kapitánem a dostal vlastní rotu, která byla oficiálně označována jako Walkerova setnina texaských jezdců. Už 24. června téhož roku se Walker stává podplukovníkem, který má renomé absolutní spolehlivosti. Jedním z jeho důležitých úkolů bylo vyzbrojit svůj pluk. Zvolil Coltovy revolvery. Cesta k úspěchu je volná, Coltovy zbraně se vydávají na své vítězné tažení. Na počest dobrodince a přítele pojmenoval Colt novou zbraň Walker Model, vznikla tak legendární a dodnes vyhledávaná zbraň. Jestliže byl Walker legendou armádní, pak další dílo z Coltovy továrny se mělo již navždy zapsat do „civilní“ americké historie. V roce 1871 zahájila Coltova továrna v Hartfordu práce na novém revolveru. Využila zejména patentů C. B. Richardse a W. Masona a stvořila svůj nejslavnější model - New Model Army Metallic Cartridge Revolving Pistol Colt. Zbraň se vyráběla nepřetržitě od roku 1872 do roku 1941. Vyrobeno bylo 357 000 kusů. Po skončení války se poštovní schránka firmy Colt plnila žádostmi a prosbami věrných o obnovení výroby Peacemakeru. Když už bylo žádostí příliš, firma povolila a výrobu v menších sériích obnovila v roce 1955. Do dnešních dnů vyrobila dalších zhruba čtvrt milionu exemplářů.
22. S1E22 Devil's Trap
"Klíčky Šalamounovy a Lemegeton "
Klíčky Šalamounovy
Klíčky Šalamounovy (latinsky Claviculae Salomonis) jsou nejznámější středověkou příručkou praktické magie, která je sbírkou předpisů pro ceremoniální magii a zhotovování pantaklů při ní užívaných. Obsahově toto dílo čerpá z orientální magické tradice, především židovské a arabské. Klíčky Šalamounovy (zkráceně též Klíčky) byly známy již ve 13. století Rogeru Baconovi (anglický františkánský mnich, matematik, filosof a alchymista, který žil přibližně v letech 1214 až 1294). Papež Inocenc VI. vydal roku 1350 rozkaz k jejich spálení, ale zmínka o nich se objevuje znovu již 1376 v příručce pro inkvizitory. Na církevním kodexu se ocitly roku 1554.
Existuje celá řada rukopisných i tištěných vydání Klíčků, jednotlivé verze se však značně liší úrovní i obsahem. Název „Klíčky Šalamounovy“ se postupem času stal téměř synonymem pro pojem „grimoár“, takže pod tímto názvem byla vydána velmi rozmanitá díla. Tradiční Klíčky začínají obvykle promluvou krále Šalamouna k synu Roboamovi, ale historický židovský král Šalamoun nepochybně autorem Klíčků není. Židovský historik Josephus Flavius se však zmiňuje o magické knize připisované králi Šalamounovi, zvané Šalamounova závěť, ze které mohli autoři Klíčků vycházet. Legenda praví, že Bůh prostřednictví anděla Rafaela poslal králi Šalamounovi kouzelný prsten, pomocí něhož mohl Šalamoun evokovat démony, a díky tomuto prstenu zjistil jejich jména a charaktery.
Označení knihy jako Klíčky vychází z Bible (evangelium sv. Matouše kap. 16, verš. 19), kde Ježíš říká Petrovi: "Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."
Je pravděpodobné, že Klíčky Šalamounovy inspirovaly autory některých pozdějších děl označovaných jako Menší Klíčky Šalamounovy nebo také Lemegeton.
Lemegeton čili Menší Klíčky Šalamounovy
Lemegeton čili Menší Klíčky Šalamounovy se skládá ze čtyř částí: Goetia, Theurgia Goetia, Pavlino umění a Kniha umění Almadelova. Zatím co druhý, třetí a čtvrtý díl Lemegetonu nedoznaly valného rozšíření, první díl značně proslul. Zásluhu na tom má především lékař a démonolog Johann Wier (1515 - 1588), který z Goetie čerpal informace pro svůj spis Pseudomonarchia daemonum. Od doby prvního knižního vydání Goetie pod názvem Lemegeton or Claviculum Salomonis Rex or the Little Key of Salomon the King (Londýn asi 1700) se pod názvem Legemeton začal rozumět pouze tento první díl.
Goetia obsahuje návody pro vyvolání 72 démonů včetně popisu jejich kompetencí a podob, v nichž se tito démoni zjevují.
Theurgia Goetia pojednává o hierarchii a vyvolávání dobrých i zlých duchů.
Pavlino umění, o jehož autorce nic nevíme, je věnováno invokacím andělů vládnoucích jednotlivým denním i nočním hodinám a znamení zvěrokruhu.
Kniha umění Almadelova je příručka evokační magie obsahující návody na vyvolání pestré směsice entit od andělů přes planetární a olympské duchy až po některé z Abramelinových démonů.
Pantakl
Termín pocházející z řečtiny; panta – vše, v překladu tedy nejspíše „vševysvětlující“. Jako pantakl se označuje magický obrazec vyrytý do kovu nebo nakreslený na pergamen.
V ceremoniální magii je využíván jako prostředek k poutání sil, se kterými se operuje. Způsob výroby pantaklů je podrobně popsán v knize Klíčky Šalamounovy.
Grimoár
Slovo grimoár pochází z francouzského grammoire (mluvnice) a označuje čarodějnickou resp. magickou knihu, ve které jsou podávány magické návody od předpisů na přípravu magických preparátů pro léčení přes postupy zhotovování talismanů až po návody pro vyvolávání duchů. Jde o díla velmi rozdílné úrovně a často pochybné kvality. Jako autoři bývají uváděny různé legendární a slavné osobnosti (např. král Šalamoun či papežové nebo učenci) .
Král Šalamoun
Vše, co víme o králi Šalamounovi, pochází ze stránek Bible (především První knihy královské a Druhé knihy Paralipomenon) a další židovské, koptské a etiopské náboženské literatury.
Bible říká, že Šalamoun zdědil po svém otci králi Davidovi nesmírně bohatý národ s mohutnou a dobře vybavenou armádou. Šalamounův Izrael byl tak bohatý a silný, že si žádný z jeho sousedů, včetně Egypta, netroufl proti němu nepřátelsky vystoupit.
V této atmosféře míru a nebývalé prosperity, uskutečnil Šalamoun sen svého otce a postavil chrám hodný toho, aby směl hostit hmatatelnou přítomnost pravého a živého nejvyššího Boha. Ke stavbě povolal král třicet tisíc mužů, kteří káceli stromy v Libanonu, sedmdesát tisíc nosilo náklad, osmdesát tisíc lámalo kámen v horách a tři tisíce jich dohlíželo na práci. Práce na chrámu trvaly něco málo přes sedm let.
Šalamoun panoval Izraeli čtyřicet let a měl sice mnoho problémů, většinou se ženami, ale dokázal zemi udržet sjednocenou.
I když patří král Šalamoun k jedné z nejbarvitějších postav ve Starém Zákoně, je naprosto nudný v porovnání s mágem Šalamounem, vycházejícím z jiných tradic. Mág Šalamoun uměl mluvit se zvířaty, létat na kouzelném koberci, ovládal přírodní síly a poroučel obyvatelům světa duchů – démonům, šaitánům (též iblís, u muhamedánů se používá jako označení pro ďábla) a džinům.
Podle legend využil Šalamoun služby džinů a jiných zlovolných duchů při stavbě Božího chrámu. Staří nespatřovali v tomto počínání zřejmě žádný konflikt zájmů. Šaitáni, džinové a démoni pro ně byly duchové představující slepé přírodní síly, které tvoří a ničí vše ve vesmíru. Šalamoun byl Božím nástrojem na Zemi, a pokud dokázal ovládnout pekelné duchy, aby mu pomáhaly stavět Boží chrám, bylo vše v pořádku.